Ahooj:) zdravím vám po hodně dlouhé době, ale i když možná bylo o čem psát, neměla jsem do toho vůbec chuť a ani moc nápad, ale teď jsem zase zpátky s takovým mým kouskem ze života.
Já jsem člověk co celkově moc neví co v životě chce. Nevím úplně co chci dělat v budoucnu, nebo teda vím co nechci. Nemůžu úplně říct, že bych byla ztracená, je toho taky hodně co chci. Chtěla bych pracovat se zvířaty, dělat interiéry, cestovat a ani jedno spolu se sebou moc nesouvisí.
Byla jsem, jak už jsem psala prvním rokem na umělecké vejšce. Mám i uměleckou střední, tak jsem si řekla proč ne a pokračovala jsem v tomto směru dál. Nastaly ale věci, které mě úplně nepřesvědčily, že je to to co chci v životě dělat, ale ani ne že nechci, takže zase dilema -_-. Ke konci roku už jsem byla docela přesvědčená, že s tím seknu, že dodělám ročník a podám si přihlášku jinam. Byla jsem trochu zoufalá z toho kam jinam bych vlastně chtěla, když už několik let dělám umění, ale nakonec jsem si našla vejšku zaměřenou na jazyky. Nebyla jsem si ale úplně jistá, jestli to nebyl jen špatný první rok na té umělecké vejšce a že potom by to mohlo být lepší a celkem jsem to měla v životě docela pomíchané, tak mi mamka řekla, že bych mohla zajet za jednou kartářkou, že je vážně dobrá a že dokáže odhadnout co a jak. A tak jsme teda jely. Po nějaké debatě bylo rozhodnuto, že školu je lepší změnit. Ale teď trochu odbočím od tématu. Protože mě netrápilo jen tohle, ptala jsem se i na ostatní věci a došlo i na manžela. Řekla mi, že mi můj manžel nejspíš tak v 50ti umře. Byla jsem z toho docela mimo (kdo by nebyl), ale říkala, že tam prostě vidí i velkou změnu, takže to může být i narození vnoučat, takže jsem spíš doufala v to, ale když jsem nad tím postupem času tak přemýšlela, že jsem vždycky chtěla spokojený manželství a tak, jako to chce skoro každý, tak jsem si vlastně uvědomila to, že mojí tetě umřel manžel (nebyl starý), druhá teta se s manželem rozvedla (jsou to mamčiny sestry). Mamka s tátou taky skoro vůbec nevychází, Babička s dědou taky nevycházeli. Nakonec vlastně už žádného dědu nemám. A jediný kdo spolu vychází jsou poslední teta se strejdou, ale to mi přijde docela falešný. Takže moje naděje jsou docela nulový. Možná je blbost věřit něčemu co říká nějaká kartářka, ale vzhledem k tomu, že to skoro všechno vyšlo mamce i její kamarádce, když tam byly, tak to asi nesmysl není.
Ani nevím jestli z toho článku plane něco k zamyšlení, je to spíš jen jedna z mých deep chvilek, ale i ty jsou občas potřeba a taky jsem nemocná, takže mi ty prášky možná přináší špatný myšlenky :D Ale mám z toho docela strach.
Tak snad příště už bude něco pozitivnějšího:) Mějte se! <3
Já jsem člověk co celkově moc neví co v životě chce. Nevím úplně co chci dělat v budoucnu, nebo teda vím co nechci. Nemůžu úplně říct, že bych byla ztracená, je toho taky hodně co chci. Chtěla bych pracovat se zvířaty, dělat interiéry, cestovat a ani jedno spolu se sebou moc nesouvisí.
Byla jsem, jak už jsem psala prvním rokem na umělecké vejšce. Mám i uměleckou střední, tak jsem si řekla proč ne a pokračovala jsem v tomto směru dál. Nastaly ale věci, které mě úplně nepřesvědčily, že je to to co chci v životě dělat, ale ani ne že nechci, takže zase dilema -_-. Ke konci roku už jsem byla docela přesvědčená, že s tím seknu, že dodělám ročník a podám si přihlášku jinam. Byla jsem trochu zoufalá z toho kam jinam bych vlastně chtěla, když už několik let dělám umění, ale nakonec jsem si našla vejšku zaměřenou na jazyky. Nebyla jsem si ale úplně jistá, jestli to nebyl jen špatný první rok na té umělecké vejšce a že potom by to mohlo být lepší a celkem jsem to měla v životě docela pomíchané, tak mi mamka řekla, že bych mohla zajet za jednou kartářkou, že je vážně dobrá a že dokáže odhadnout co a jak. A tak jsme teda jely. Po nějaké debatě bylo rozhodnuto, že školu je lepší změnit. Ale teď trochu odbočím od tématu. Protože mě netrápilo jen tohle, ptala jsem se i na ostatní věci a došlo i na manžela. Řekla mi, že mi můj manžel nejspíš tak v 50ti umře. Byla jsem z toho docela mimo (kdo by nebyl), ale říkala, že tam prostě vidí i velkou změnu, takže to může být i narození vnoučat, takže jsem spíš doufala v to, ale když jsem nad tím postupem času tak přemýšlela, že jsem vždycky chtěla spokojený manželství a tak, jako to chce skoro každý, tak jsem si vlastně uvědomila to, že mojí tetě umřel manžel (nebyl starý), druhá teta se s manželem rozvedla (jsou to mamčiny sestry). Mamka s tátou taky skoro vůbec nevychází, Babička s dědou taky nevycházeli. Nakonec vlastně už žádného dědu nemám. A jediný kdo spolu vychází jsou poslední teta se strejdou, ale to mi přijde docela falešný. Takže moje naděje jsou docela nulový. Možná je blbost věřit něčemu co říká nějaká kartářka, ale vzhledem k tomu, že to skoro všechno vyšlo mamce i její kamarádce, když tam byly, tak to asi nesmysl není.
Ani nevím jestli z toho článku plane něco k zamyšlení, je to spíš jen jedna z mých deep chvilek, ale i ty jsou občas potřeba a taky jsem nemocná, takže mi ty prášky možná přináší špatný myšlenky :D Ale mám z toho docela strach.
Tak snad příště už bude něco pozitivnějšího:) Mějte se! <3
Komentáře
Okomentovat